O dvou příspěvcích k deníkům Jana
Zábrany
Že neexistuje původní česká
vědecká monografie, která by se zabývala deníkovou literaturou, je stěží
zpochybnitelný fakt. Stačí přijmout tezi, že Hlas deníku Jiřího Cieslara je spíše souborem kritik, postřehů,
esejů nad jednotlivými díly deníkové literatury, nikoli však monografií ve
smyslu uceleného vědeckého pojednání o deníkové literatuře.
Pomineme-li knihu Vlastimila
Válka nazvanou Ke specifičnosti memoárové literatury, vydané roku 1984, která
se deníkem zabývá až v druhém plánu a začleňuje jej do širšího celku tzv.
memoárové literatury, pak fakticky nejrozsáhlejšími veřejně dostupnými
zpracováními pokusů o definici, vymezení a deskripci deníkového žánru
představují studentské práce; nejvíce jich v rámci tématiky memoárové
literatury bylo sepsáno na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity,
nepochybně pod vlivem doc. Válka, potažmo pod vlivem Mgr. Říhové (dříve
Bukovjanové), která zde dva semestry vedla kurs věnovaný přímo deníkové
literatuře.
Pochopitelně v tomto ohledu
pomíjím články v odborné literatuře, ty však obvykle jsou již konkrétněji
zaměřeny a nevěnují se – s několika výjimkami - samotnému vymezení žánru
deníku či jeho deskripci, jelikož takový úkol je nepochybně stěží
realizovatelný v rozsahu obvykle vyčleněnému odbornému článku.
Ale zpět k oněm absolventským
pracem - při procházení prací dotýkajících se tématu deníkové literatury se lze
setkat s pracemi studentů jiných fakult či univerzit než výše uvedené FF
MUNI.
Jednu takovou práci, nazvanou Memoáry literárních osobností na přelomu 2.a 3. tisíciletí zpracovala Lucie Krausová, a to na Pedagogické fakultě
Masarykovy univerzity. Tato práce obsahuje velmi zajímavý syntetizující úvod do
tématiky memoárové literatury včetně žánru deníku; ve svých dalších částech se
práce věnuje deníkům Jana Zábrany, vzpomínkám Josefa Knapa, vzpomínkovým esejům
Bedřicha Fučíka a memoárům Pavla Kohouta.
Práci snad lze vytknout pouze
určitou míru nekritičnosti vůči autorům vzpomínkových esejů. Snad největším
přešlapem je však paradoxně název práce. To je dáno skutečností, že jak Bedřich
Fučík, tak i Jan Zábrana zemřeli v roce 1984, Josef Knap navíc již
v roce 1973. Snad bylo autorskou intencí vyzdvihnout to, že jednotlivá
díla vyšla až po sametové revoluci; Zábranovy deníky však již v roce 1992,
Fučíkovo Čtrnáctero zastavení také v roce
1992, vzpomínková kniha Bez poslední
kapitoly Josefa Knapa pak v roce 1997 – pouze memoáry Pavla Kohouta
byly tak vydány skutečně až v onom avizovaném třetím tisíciletí. Pominu-li
však neodpovídající název práce a víceméně chybějící komparaci jednotlivých děl
(kterou by člověk logicky očekával), pak se jedná o zdařilou práci.
Prací více a konkrétněji zaměřenou
na deníkovou literaturu je bakalářská práce nazvaná Básně a deníky Jana Zábrany s podtitulem Život ve znamení smrti, napsaná Samuelem Kavim na Univerzitě
Palackého. Jak napovídá titul, práce by se měla věnovat vztahu básní a deníků
Jana Zábrany, což také činí. Mimoto si však klade ještě úkol další: uchopit
deníkové a básnické dílo Jana Zábrany ve světle kategorií viny a odpuštění
v pojetí Karla Jasperse a Vladimira Jankélévitche.
Idea zkoumat deníky Jana Zábrany
skrze uvedené filozofické kategorie, popř. též skrze kategorie nenávisti a
opovržení ve vztahu k vině a odpuštění je dle mého soudu velmi na místě.
Deníky Jana Zábrany skutečně k danému tématu poskytují nepřeberný materiál
a též jiné tituly české memoárové literatury nabízejí možnost komparace deníků
Jana Zábrany s jinými díly, ať už Teorií spolehlivosti Ivana Diviše či
možná ještě spíše s memoáry Václava Černého, které otázku odpuštění,
opovržení či nenávisti několikráte dosti výrazně tematizují.
V samotné práci Samuela
Kaviho však je samotné téma viny a odpuštění spíše jen naznačeno; autor končí
tam, kde samotné zkoumání může začít být zajímavé a přínosné. Čili dle mého
názoru jde v tomto ohledu spíše o nevyužitou šanci – či obráceně – o
prostor pro dalšího potenciálního badatele na dopracování celé záležitosti.
Aby však nezaniklo pod uvedenou
kritikou to podstatné: obě dvě práce jsou poctivě zpracovány a zájemce o
memoárovou či deníkovou literaturu si z nich odnese množství poznatků. Obě
je lze nepochybně pro zájemce o nějaký obecnější úvod do memoárové resp.
deníkové literatury doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat