Samotné nakladatelství
Torst nejspíše není potřeba příznivcům memoárové či obecně dokumentární
literatury. Pomineme-li širší kontext a vyjmenujeme jen několik děl literatury
deníkové vydané tímto nakladatelstvím, máme před očima defilé těch nejvýznamnějších
děl deníkové literatury vydané po listopadu 1989 – dvojí vydání Celého života Jana Zábrany, taktéž dvojí
vydání deníků Ivana Diviše, Události
Jana Hanče, deníkové zápisky Ladislava Klímy nazvané Mea, deníky Witolda Gombrowicze ve dvou svazcích, výbor
z deníků Gustava Herlinga-Grudzinského nazvaný Deník psaný v noci, nejnověji pak kupříkladu deníky Jana
Kameníka (tj. Ludmily Maceškové), Jana Vladislava či Milana Balabána.
Rozšíříme-li výběr i na
širší rámec dokumentární literatury, pak by jen na samotný výčet děl vydaných
TORSTem nestačily dvě tři strany papíru – namátkou tedy kupř. Let Let Bohumily Grögerové a Josefa
Hiršala, paměti Bohumila Víta Tajovského nazvané Člověk musí hořeti, dopisy Františka Halase či Josefa Jedličky a tak
dále.
Kniha TORST 20 let nakladatelství se skládá ze
tří částí: přvní část tvoří obsáhlý rozhovor Josefa Chuchmy s majitelem a
ústřední postavou nakladatelství TORST, Viktorem Stoilovem, a editorem-spolupracovníkem
Janem Šulcem, prokládaný fotografiemi množství lidí, kteří za oněch uplynulých
dvacet let měli co do činění s nakladatelstvím. Druhou část tvoří fotografie
obálek knih vydaných nakladatelstvím TORST a obálek knih vydaných v TORSTu,
které byly vydány i v zahraničí. Část třetí pak zahrnuje bibliografii
všech vydaných knih; závěrem je obsažen jmenný rejstřík.
Samotný obsah rozhovoru
obsaženého v prvé části je velmi zajímavý, ať už po stránce popisu vzniku
některých knih, po stránce líčení života malého nakladatelství, ale i po
stránce obecně lidské. Oba zpovídaní nepochybně ukazují, že i přes každodenní
drobnou dřinu spojenou s edicí, přípravou a vydáním knih, jim celá tato
činnost cele přirostla k srdci a že tato činnost v retrospektivě má svůj
smysl, byť často na počátku jen mlhavě tušený. Ostatně kupříkladu
k prvnímu vydání Zábranových deníků oba zpovídaní udávají, že celé vydání
deníků mohlo také skončit obrovským krachem, když nebylo dopředu zdaleka jisté,
zda si tak rozsáhlé a finančně náročné vydání nalezne své čtenáře.
Pro příznivce deníkové
literatury kniha pochopitelně přináší množství zajímavostí týkajících se děl
nejen vydaných, ale i připravovaných. Velmi zajímavá je skutečnost, že je
připravováno další, definitivní vydání Událostí
Jana Hanče, jelikož byly nalezeny další texty nezařazené do vydání Událostí z roku 1995. Vzhledem k tomu,
že toto vydání z roku 1995 je pochopitelně dávno rozebráno a prakticky
nedostupné (pomineme-li e-knihu), jistě nelze než připravované vydání kvitovat
s povděkem.
Ti, kdož se již
kupříkladu začetli do rozsáhlé sbírky dopisů Zbyňka Havlíčka (syna spisovatele
Jaroslava Havlíčka) a Evy Prusíkové, nazvané „Dopisy Evě /Dopisy Zbyňkovi“ a
obecně ti, kteří se věnují dějinám českého surrealismu, nepochybně budou
potěšení informací, že nakladatelství TORST se chystá vydat deníky Zbyňka
Havlíčka.
Jak již bylo výše
uvedeno, v TORSTu vyšla i některá významná díla zahraniční deníkové
literatury, tato však byla vydána již v devadesátých letech; v novém
tisíciletí jde pouze o díla česká. Viktor Stoilov tuto skutečnost vysvětluje
tak, že zpočátku měl v úmyslu také vydávat překlady původně cizojazyčných
deníků – v hledáčku byly deníky Cesare Paveseho, Juliana Greena, André
Gida či Gerarda Manley Hopkinske. Že k tomuto posléze nedošlo, zdůvodňují
zpovídaní zejména tím, že k soustavnému vydávání překladové literatury neměli
dostatečné zázemí a zároveň tuto činnost začala provádět mnohá jiná
nakladatelství; ze strany TORSTu tak došlo k vědomému soustředění na
původní českou, nikoli zahraniční dokumentární literaturu. Jan Šulc dodává, že
i přes takto zacílenou snahu se nejspíš nedožije chvíle, kdy bude vydáno vše
cenné česky napsané před rokem 1989 – namátkou uvádí kupř. úkol vydat dílo
Vratislava Effenbergera, Františka Kautmana či soubor díla Jana Vladislava,
který má mít údajně nejméně osm tisícistránkových svazků.
Nemá cenu přepisovat
vše, co autoři vyjádřili k deníkové literatuře, průběhu jejího vydávání
v nakladatelství TORST či její budoucnosti; to nechť si zaujatý čtenář
přečte sám. Knihu nelze než doporučit a zároveň aspoň takto poděkovat za vše,
co nakladatelství TORST a všichni jeho spolupracovníci pro českou literaturu
vykonali.
